Moschus – složitý pacient

Moschus AKH v kazuistice ženy s těžkými psychosomatickými potížemi, změnami nálad, bolestmi, hysterií a dlouhodobými neurologickými obtížemi.

Koncem roku 2000 se na mě obrátila sympatická paní doktorka z oboru psychiatrie. Požádala o pomoc s péčí o velice složitou pacientku, o které s úsměvem, ale i s jistou bezradností řekla, že je to zároveň její vzdálená příbuzná a manželka primáře na chirurgii.

Pacientka trpěla velkými bolestmi v oblasti břicha, které se občas měnily v nesnesitelné bolesti hlavy. Jindy ji sužovalo výrazné nadýmání s říháním i bez něj, jindy opět nesnesitelné bolesti v oblasti ledvin, které střílely do kříže. Přidávaly se návaly slabosti, únavy a deprese, které se prudce střídaly se záchvaty zlosti a agresivitou – vůči okolí i vůči sobě, včetně pokusů o sebepoškozování.

Byla sledována chirurgem, neurologem, kardiologem i psychiatrem. Neurolog v dokumentaci psal, že občas mívá závratě se sklonem k pádu, ale vždy se něčeho nebo někoho zachytila. Popsal parestézie, které se měnily až v hyperestézie či necitlivost. To vedlo i ke zraněním – několikrát se v kuchyni popálila. Předpokládal degenerativní myelopatii, ale to se nepotvrdilo.

Její stav trápil nejen ji samotnou, ale i jejího manžela a praktického lékaře, pro kterého byla doslova postrachem. Všechny potíže se zhoršovaly při sebemenším ochlazení, průvanu, v zimě a také při nejmenším psychickém či emotivním výkyvu. Posledních pět let neměla menstruaci, ale pravidelně v době, kdy by měsíčky měly přijít, docházelo k výraznému zhoršení stavu.

Rodina neměla děti, a přesto u ní třikrát vznikl stav napodobující těhotenství – zmizela menstruace, zvětšovalo se břicho, prsa tmavla a nalévala se, přesto testy nikdy těhotenství nepotvrdily. Sama vyprávěla, že děti chce, ale manžela nemá ráda a představuje si jejich otce jako nějakou celebritu, ideálně Jacka Nicholsona.

Psychiatrická léčba nefungovala. Hypnóza také ne – spíše působila dojmem, že hypnotizéra dokáže potlačit a ovládnout ona sama. Byla jí podána homeopatika Pulsatilla AKH, Thuja AKH, Chamomilla AKH, Bella-donna AKH a Apis AKH – vše bez výsledku.

Když ji přivedli ke mně, zarazil mě nepoměr v jejím zevnějšku. Měla na sobě výrazné, i když postarší šaty s prodřenými lokty, zato s neskutečně výrazným make-upem. Její pohyby byly neklidné, plné zbytečných gest, drbání, záškubů a přehnaného mrkání. Když vešla, zahlédla obraz s loděmi a začala se smát, teprve potom mě pozdravila. Odhalila ruce a já si všiml četných jizev po sebepoškozování na předloktích, dlaních i pažích. Vůbec je neskrývala, spíš je dávala na obdiv. Popisovala, jak se umí pořezat, krev si rozetře nejen po rukách, ale i po obličeji a hrudníku a poté zavolá pohotovost. Typický obraz hysterie, jak jej popisoval Charcot.

Při mém pokusu o odebrání anamnézy začala vyprávět svůj životní příběh – že ji manžel nemá rád, že třikrát potratila nebo porodila mrtvě narozené dítě, že ji podvádí, že ji mlátil a zneužíval otec i dědeček, že ji trápily despotické učitelky a ředitelky a že se pětkrát marně pokusila dostat na JAMU a DAMU. Tvrdila, že je nešťastná, má určitě rakovinu a pocit, že jí v břiše pořád něco běhá.

První úvaha mě vedla k léku Crocus sativus AKH, který má podobné projevy. Pacienti tohoto typu se však zlepšují chladem, což u ní nebylo, a navíc mívají výrazné děložní či nosní krvácení, které nepopisovala. Rozhodl jsem se proto podat Moschus AKH. Připravili jsme z tablet kapky, které jí před jídlem podávala její osmdesátiletá, čilá a velice rozumná matka. Proč kapky? Abych předešel jejím pokusům vyplivnout tablety, jak mi prozradil její manžel.

Užívání Moschus AKH během tří měsíců stabilizovalo náladu. Zmizely bolesti břicha, hlavy i srdce a neurolog poprvé popsal adekvátní chování. Lék pak užívala další dva roky. Podala návrh na rozvod, k velké radosti již unaveného manžela, vysoudila od něj několik bytů v Praze, přestěhovala se a začala žít z jejich pronájmu. Našla si mladého muže, který se o ni staral. Záchvaty zlosti a výbuchy hysterie zmizely.

Občas mi napsala krátký a velmi slušný e-mail. Její dcera, o kterou jsem se staral dalších deset let, mi později řekla, že maminka je v pořádku.